Listening

Jestli něčemu opravdu rozumím, tak je to hudba (ještě toho teda hodně vím o vlivu tučňáků patagonských na snižující se kolonie tresek v Bellingshausenově moři, ale o tom jindy), takže než to tady odpískám, rozhodl jsem se, že napíšu aspoň jeden post o tom, co zrovna poslouchám:

Samozřejmě že kulturní událostí číslo jedna (hned po vydání bestovky Martina Maxy) je nové album Radiohead - In Rainbows. Radiohead se rozhodli pro zcela revoluční krok a posluchačům dali na výběr, za kolik jsou ochotni album stáhnout, což je obdivuhodný experiment, který si zaslouží podpořit (jedna osoba údajně za album zaplatila bratru jeden tisíc USD). Tímto krokem obešli všechna nenažraná vydavatelství a člověk si tak může stáhnout album legálně zcela zdarma (stačí mít trochu drzosti a do kolonky price napsat 0). Asi je zbytečné se o tom víc rozepisovat, protože je toho stejně plný internet, takže bych se spíš zaměřil na moje první dojmy z alba, které je podle mého názoru... úžasné! Těžko popsat, co jsem od Radiohead očekával, protože každé jejich album je úplně jiné, ale nějak takto jsem si výsledek představoval. Ideální kombinace starších alb (jako je moje asi nejoblíbenější The Bends) a nových, více elektronických a experimentálních, ale neméně oblíbených desek. Je těžké teď album hodnotit jako celek, protože jsem ho stihl poslechnout jen asi třikrát, ale už se těším na objevování drobných detailů, které parta z Oxfordshire namíchala. A nezbývá mi než doufat, že se konečně rozhoupají a přijedou se nám ukázat do České republiky (třeba do olomouckého Mitrilu).

Druhým albem, které se v mých weekly top artists charts objeví na předních příčkách, je nová placka naší oblíbené smažky Peta Dohertyho a jeho skupiny Babyshambles - Shotters Nation. Myslím si, že po hudební stránce je album mnohem dále, než prvotina Down in Albion, která pro mě osobně byla docela zklamáním. Na nové desce je výrazně cítit návrat ke kořenům rockové hudby a třeba u skladby Crumb Begging Bahead jsem si nebyl jistý, zda se na ablum nevloudil nějaký song ze sweet sixties. Doporučuju a dávam 28 z celkových 30 kilogramů Kate Mossové.

Posledním objevem, za který vděčím Rohlovi, je finská kapela Magyar Posse. Když jsem jel v sobotu autobusem z Brna z koncertu IAMX, pustil jsem si jejich album Random Avenger do sluchátek a bylo to snad poprvé, kdy pro mě byla trasa Brno-Kroměříž nezapomenutelným zážitkem (pardon, vlastně podruhé, jednou se mě celou cestu snažila sbalit Petra Němcová.. i když to se mi možná jen zdálo). Každopádně Magyar Posse mě naprosto dostali atmosférou, nápady, postupy, magickým vokálem a hned po Sigur Rós je to pro mě nejlepší kapela pro současné podzimní dny. Údajně svou tvorbou navazují na Morriconeho, což nemůžu posoudit, protože od něj znám tak akorát The Man With Harmonica, ale opět nemůžu nic jiného než doporučit.
Tak a teď si jdu konečně pustit toho Maxu..